Shiv Mahimna Stotra (शिव महिम्न स्तोत्रम्)

Shiv Mahimna Stotra (शिव महिम्न स्तोत्रम्)

Shiv Mahimna Stotra (Sanskrit: श्रीशिवमहिम्नस्तोत्रम्) is a unique and powerful hymn extolling the glory of Lord Shiva. It was composed with profound love and devotion by the ardent devotee, Gandharvaraja Pushpadanta. This stotra beautifully describes the boundless power, grace, and virtues of Lord Shiva, illuminating the hearts of all Shiva devotees.

The significance of the Mahimna Stotra is evident from the phrase “Stotreṇa kilbiṣhareṇa harapriyeṇa”, which means this hymn is beloved to Lord Shiva and has the power to absolve sins. It celebrates the unified form of Shiva and Vishnu, known as “Harihar,” offering devotees an unparalleled source of devotion and divine connection.

This Stotra is not merely a collection of verses but is considered the embodiment of Lord Shiva himself. Each line of the Shiv Mahimna Stotra invokes a deep sense of reverence in the devotee and draws them closer to the infinite form of Lord Shiva. Let us chant this sacred Stotra to glorify Lord Shiva and seek his divine blessings.

Lyrics – Shiv Mahimna Stotra

पुष्पदन्त उवाच –
महिम्नः पारं ते परमविदुषो यद्यसदृशी।
स्तुतिर्ब्रह्मादीनामपि तदवसन्नास्त्वयि गिरः।।
अथाऽवाच्यः सर्वः स्वमतिपरिणामावधि गृणन्।
ममाप्येष स्तोत्रे हर निरपवादः परिकरः।। १।।


अतीतः पंथानं तव च महिमा वांमनसयोः।
अतद्व्यावृत्त्या यं चकितमभिधत्ते श्रुतिरपि।।
स कस्य स्तोतव्यः कतिविधगुणः कस्य विषयः।
पदे त्वर्वाचीने पतति न मनः कस्य न वचः।। २।।


मधुस्फीता वाचः परमममृतं निर्मितवतः।
तव ब्रह्मन् किं वागपि सुरगुरोर्विस्मयपदम्।।
मम त्वेतां वाणीं गुणकथनपुण्येन भवतः।
पुनामीत्यर्थेऽस्मिन् पुरमथन बुद्धिर्व्यवसिता।। ३।।


तवैश्वर्यं यत्तज्जगदुदयरक्षाप्रलयकृत्।
त्रयीवस्तु व्यस्तं तिस्रुषु गुणभिन्नासु तनुषु।।
अभव्यानामस्मिन् वरद रमणीयामरमणीं।
विहन्तुं व्याक्रोशीं विदधत इहैके जडधियः।। ४।।


किमीहः किंकायः स खलु किमुपायस्त्रिभुवनं।
किमाधारो धाता सृजति किमुपादान इति च।।
अतर्क्यैश्वर्ये त्वय्यनवसर दुःस्थो हतधियः।
कुतर्कोऽयं कांश्चित् मुखरयति मोहाय जगतः।। ५।।


अजन्मानो लोकाः किमवयववन्तोऽपि जगतां।
अधिष्ठातारं किं भवविधिरनादृत्य भवति।।
अनीशो वा कुर्याद् भुवनजनने कः परिकरो।
यतो मन्दास्त्वां प्रत्यमरवर संशेरत इमे।। ६।।


त्रयी सांख्यं योगः पशुपतिमतं वैष्णवमिति।
प्रभिन्ने प्रस्थाने परमिदमदः पथ्यमिति च।।
रुचीनां वैचित्र्यादृजुकुटिल नानापथजुषां।
नृणामेको गम्यस्त्वमसि पयसामर्णव इव।। ७।।


महोक्षः खट्वांगं परशुरजिनं भस्म फणिनः।
कपालं चेतीयत्तव वरद तन्त्रोपकरणम्।।
सुरास्तां तामृद्धिं दधति तु भवद्भूप्रणिहितां।
न हि स्वात्मारामं विषय मृगतृष्णा भ्रमयति।। ८।।


ध्रुवं कश्चित् सर्वं सकलमपरस्त्वध्रुवमिदं।
परो ध्रौव्याऽध्रौव्ये जगति गदति व्यस्तविषये।।
समस्तेऽप्येतस्मिन् पुरमथन तैर्विस्मित इव।
स्तुवन् जिह्रेमि त्वां न खलु ननु धृष्टा मुखरता।। ९।।


तवैश्वर्यं यत्नाद् यदुपरि विरिंचिर्हरिरधः।
परिच्छेतुं यातावनिलमनलस्कन्धवपुषः।।
ततो भक्तिश्रद्धा-भरगुरु-गृणद्भ्यां गिरिश यत्।
स्वयं तस्थे ताभ्यां तव किमनुवृत्तिर्न फलति।। १०।।


अयत्नादापाद्य त्रिभुवनमवैरव्यतिकरं।
दशास्यो यद्बाहूनभृत-रणकण्डू-परवशान्।।
शिरःपद्मश्रेणी-रचितचरणाम्भोरुह-बलेः।
स्थिरायास्त्वद्भक्तेस्त्रिपुरहर विस्फूर्जितमिदम्।। ११।।


अमुष्य त्वत्सेवा-समधिगतसारं भुजवनं।
बलात् कैलासेऽपि त्वदधिवसतौ विक्रमयतः।।
अलभ्यापातालेऽप्यलसचलितांगुष्ठशिरसि।
प्रतिष्ठा त्वय्यासीद् ध्रुवमुपचितो मुह्यति खलः।। १२।।


यदृद्धिं सुत्राम्णो वरद परमोच्चैरपि सतीं।
अधश्चक्रे बाणः परिजनविधेयत्रिभुवनः।।
न तच्चित्रं तस्मिन् वरिवसितरि त्वच्चरणयोः।
न कस्याप्युन्नत्यै भवति शिरसस्त्वय्यवनतिः।। १३।।


अकाण्ड-ब्रह्माण्ड-क्षयचकित-देवासुरकृपा-
विधेयस्याऽऽसीद् यस्त्रिनयन विषं संहृतवतः।।
स कल्माषः कण्ठे तव न कुरुते न श्रियमहो।
विकारोऽपि श्लाघ्यो भुवन-भय-भंग-व्यसनिनः।। १४।।


असिद्धार्था नैव क्वचिदपि सदेवासुरनरे।
निवर्तन्ते नित्यं जगति जयिनो यस्य विशिखाः।।
स पश्यन्नीश त्वामितरसुरसाधारणमभूत्।
स्मरः स्मर्तव्यात्मा न हि वशिषु पथ्यः परिभवः।। १५।।


मही पादाघाताद् व्रजति सहसा संशयपदं।
पदं विष्णोर्भ्राम्यद् भुज-परिघ-रुग्ण-ग्रह-गणम्।।
मुहुर्द्यौर्दौस्थ्यं यात्यनिभृत-जटा-ताडित-तटा।
जगद्रक्षायै त्वं नटसि ननु वामैव विभुता।। १६।।


वियद्व्यापी तारा-गण-गुणित-फेनोद्गम-रुचिः।
प्रवाहो वारां यः पृषतलघुदृष्टः शिरसि ते।।
जगद्द्वीपाकारं जलधिवलयं तेन कृतमिति।
अनेनैवोन्नेयं धृतमहिम दिव्यं तव वपुः।। १७।।


रथः क्षोणी यन्ता शतधृतिरगेन्द्रो धनुरथो।
रथांगे चन्द्रार्कौ रथ-चरण-पाणिः शर इति।।
दिधक्षोस्ते कोऽयं त्रिपुरतृणमाडम्बर विधिः।
विधेयैः क्रीडन्त्यो न खलु परतन्त्राः प्रभुधियः।। १८।।


हरिस्ते साहस्रं कमल बलिमाधाय पदयोः।
यदेकोने तस्मिन् निजमुदहरन्नेत्रकमलम्।।
गतो भक्त्युद्रेकः परिणतिमसौ चक्रवपुषः।
त्रयाणां रक्षायै त्रिपुरहर जागर्ति जगताम्।। १९।।


क्रतौ सुप्ते जाग्रत् त्वमसि फलयोगे क्रतुमतां।
क्व कर्म प्रध्वस्तं फलति पुरुषाराधनमृते।।
अतस्त्वां सम्प्रेक्ष्य क्रतुषु फलदान-प्रतिभुवं।
श्रुतौ श्रद्धां बध्वा दृढपरिकरः कर्मसु जनः।। २०।।


क्रियादक्षो दक्षः क्रतुपतिरधीशस्तनुभृतां।
ऋषीणामार्त्विज्यं शरणद सदस्याः सुर-गणाः।।
क्रतुभ्रंशस्त्वत्तः क्रतुफल-विधान-व्यसनिनः।
ध्रुवं कर्तुं श्रद्धा विधुरमभिचाराय हि मखाः।। २१।।


प्रजानाथं नाथ प्रसभमभिकं स्वां दुहितरं।
गतं रोहिद् भूतां रिरमयिषुमृष्यस्य वपुषा।।
धनुष्पाणेर्यातं दिवमपि सपत्राकृतममु।
त्रसन्तं तेऽद्यापि त्यजति न मृगव्याधरभसः।। २२।।


स्वलावण्याशंसा धृतधनुषमह्नाय तृणवत्।
पुरः प्लुष्टं दृष्ट्वा पुरमथन पुष्पायुधमपि।।
यदि स्त्रैणं देवी यमनिरत-देहार्ध-घटनात्।
अवैति त्वामद्धा बत वरद मुग्धा युवतयः।। २३।।


श्मशानेष्वाक्रीडा स्मरहर पिशाचाः सहचराः।
चिता-भस्मालेपः स्रगपि नृकरोटी-परिकरः।।
अमंगल्यं शीलं तव भवतु नामैवमखिलं।
तथापि स्मर्तॄणां वरद परमं मंगलमसि।। २४।।


मनः प्रत्यक् चित्ते सविधमविधायात्त-मरुतः।
प्रहृष्यद्रोमाणः प्रमद-सलिलोत्संगति-दृशः।।
यदालोक्याह्लादं ह्रद इव निमज्यामृतमये।
दधत्यन्तस्तत्त्वं किमपि यमिनस्तत् किल भवान्।। २५।।


त्वमर्कस्त्वं सोमस्त्वमसि पवनस्त्वं हुतवहः।
त्वमापस्त्वं व्योम त्वमु धरणिरात्मा त्वमिति च।।
परिच्छिन्नामेवं त्वयि परिणता बिभ्रतु गिरं।
न विद्मस्तत्तत्त्वं वयमिह तु यत्वं न भवसि।। २६।।


त्रयीं तिस्रो वृत्तीस्त्रिभुवनमथो त्रीनपि सुरान्।
अकाराद्यैर्वर्णैस्त्रिभिरभिदधत् तीर्णविकृति।।
तुरीयं ते धाम ध्वनिभिरवरुन्धानमणुभिः।
समस्त-व्यस्तं त्वां शरणद गृणात्योमिति पदम्।। २७।।


भवः शर्वो रुद्रः पशुपतिरथोग्रः सहमहान्।
तथा भीमेशानाविति यदभिधानाष्टकमिदम्।।
अमुष्मिन् प्रत्येकं प्रविचरति देव श्रुतिरपि।
प्रियायास्मैधाम्ने प्रणिहित-नमस्योऽस्मि भवते।। २८।।


नमो नेदिष्ठाय प्रियदव दविष्ठाय च नमः।
नमः क्षोदिष्ठाय स्मरहर महिष्ठाय च नमः।।
नमो वर्षिष्ठाय त्रिनयन यविष्ठाय च नमः।
नमः सर्वस्मै ते तदिदमतिसर्वाय च नमः।। २९।।


बहुल-रजसे विश्वोत्पत्तौ, भवाय नमो नमः।
प्रबल-तमसे तत् संहारे, हराय नमो नमः।।
जन-सुखकृते सत्त्वोद्रिक्तौ, मृडाय नमो नमः।
प्रमहसि पदे निस्त्रैगुण्ये, शिवाय नमो नमः।। ३०।।


कृश-परिणति-चेतः क्लेशवश्यं क्व चेदं।
क्व च तव गुण-सीमोल्लंघिनी शश्वदृद्धिः।।
इति चकितममन्दीकृत्य मां भक्तिराधाद्।
वरद चरणयोस्ते वाक्य-पुष्पोपहारम्।। ३१।।


असित-गिरि-समं स्यात् कज्जलं सिन्धु-पात्रे।
सुर-तरुवर-शाखा लेखनी पत्रमुर्वी।।
लिखति यदि गृहीत्वा शारदा सर्वकालं।
तदपि तव गुणानामीश पारं न याति।। ३२।।


असुर-सुर-मुनीन्द्रैरर्चितस्येन्दु-मौलेः।
ग्रथित-गुणमहिम्नो निर्गुणस्येश्वरस्य।।
सकल-गण-वरिष्ठः पुष्पदन्ताभिधानः।
रुचिरमलघुवृत्तैः स्तोत्रमेतच्चकार।। ३३।।


अहरहरनवद्यं धूर्जटेः स्तोत्रमेतत्।
पठति परमभक्त्या शुद्ध-चित्तः पुमान् यः।।
स भवति शिवलोके रुद्रतुल्यस्तथाऽत्र।
प्रचुरतर-धनायुः पुत्रवान् कीर्तिमांश्च।। ३४।।


महेशान्नापरो देवो महिम्नो नापरा स्तुतिः।
अघोरान्नापरो मन्त्रो नास्ति तत्त्वं गुरोः परम्।। ३५।।


दीक्षा दानं तपस्तीर्थं ज्ञानं यागादिकाः क्रियाः।
महिम्नस्तव पाठस्य कलां नार्हन्ति षोडशीम्।। ३६।।


कुसुमदशन-नामा सर्व-गन्धर्व-राजः।
शशिधरवर-मौलेर्देवदेवस्य दासः।।
स खलु निज-महिम्नो भ्रष्ट एवास्य रोषात्।
स्तवनमिदमकार्षीद् दिव्य-दिव्यं महिम्नः।। ३७।।


सुरवरमुनिपूज्य स्वर्ग-मोक्षैक-हेतुं।
पठति यदि मनुष्यः प्रांजलिर्नान्य-चेताः।।
व्रजति शिव-समीपं किन्नरैः स्तूयमानः।
स्तवनमिदममोघं पुष्पदन्तप्रणीतम्।। ३८।।


आसमाप्तमिदं स्तोत्रं पुण्यं गन्धर्व-भाषितम्।
अनौपम्यं मनोहारि सर्वमीश्वरवर्णनम्।। ३९।।


इत्येषा वाङ्मयी पूजा श्रीमच्छंकर-पादयोः।
अर्पिता तेन देवेशः प्रीयतां में सदाशिवः।। ४०।।


तव तत्त्वं न जानामि कीदृशोऽसि महेश्वर।
यादृशोऽसि महादेव तादृशाय नमो नमः।। ४१।।


एककालं द्विकालं वा त्रिकालं यः पठेन्नरः।
सर्वपाप-विनिर्मुक्तः शिव लोके महीयते।। ४२।।


श्री पुष्पदन्त-मुख-पंकज-निर्गतेन।
स्तोत्रेण किल्बिष-हरेण हर-प्रियेण।।
कण्ठस्थितेन पठितेन समाहितेन।
सुप्रीणितो भवति भूतपतिर्महेशः।। ४३।।


।। इति श्री पुष्पदन्त विरचितं शिवमहिम्नः स्तोत्रं सम्पूर्णम्।।

Pushpadanta Uvacha –
Mahimnah param te paramavidusho yadyasadruśi।
Stutirbrahmadinamapi tadavasannastvayi girah।।
Atha’vachyah sarvah svamatiparinamavadhi grinann।
Mamapyesha stotre har nirapavadah parikarah।।1।।


Atitah panthanam tav cha mahima vanmanasayoh।
Atadvyavruttya yam chakitamabhidhatte shrutirapi।।
Sa kasya stotavyah katividhagunah kasya vishayah।
Pade tvarvachine patati na manah kasya na vachah।।2।।


Madhusphita vachah paramamritam nirmitavatah।
Tav brahman kim vagapi suragurorvismayapadam।।
Mama tvetam vanim gunakathanapunyena bhavatah।
Punami tyarthesmin puramathana buddhirvyavasita।।3।।


Tavaishvaryam yattajjagadudayaraksha-pralayakrit।
Trayivastu vyastam tisrushu gunabhinnasu tanushu।।
Abhavyanamasmin varada ramaniyamaramanim।
Vihantum vyakroshim vidadhata ihaike jadadhiyah।।4।।


Kimiha kimkayah sa khalu kimupayastribhuvanam।
Kimadharo dhata srijati kimupadanam iti cha।।
Atarkyaishwarye tvayyanavasara dusstho hatadhiyah।
Kutarko’yam kashchit mukharayati mohaya jagatah।।5।।


Ajanmano lokah kimavayavavanto’pi jagatam।
Adhishthatara kim bhavavidhiranadritya bhavati।।
Anisho va kuryad bhuvanajanane kah parikaro।
Yato mandastvam pratyamaravara samsherata ime।।6।।


Trayi sankhyam yogah pashupatimatham vaishnavamiti।
Prabhinne prasthane paramidamadah pathyamiti cha।।
Ruchinam vaichitryad rijukutila nanapathajusham।
Nrunameko gamyastvamasi payasamarnava iva।।7।।


Mahokshah khatvangam parashurajinam bhasma phaninah।
Kapalam chetiyyat tava varada tantropakaranam।।
Surastam tamriddhim dadhati tu bhavadbhupraṇihitam।
Na hi swatmaramam vishaya mrigatrishna bhramayati।।8।।


Dhruvam kashchit sarvam sakalamaparastvadhruvamidam।
Paro dhrauvyadhrauvye jagati gadati vyastavishaye।।
Samaste’pyetasmin puramathana tairvismita iva।
Stuvan jihremi tvam na khalu nanu dhrishta mukharata।।9।।


Tavaishvaryam yatnad yad upari virinchir hariradhah।
Parichhetum yatavanilamanalaskandhavapushah।।
Tato bhaktishraddha bharagurugrinadbhyan girisha yat।
Svayam tatha teshthah tava kimanuvrttir na phalati।।10।।


Ayatnadapady tribhuvanamavairavyatikaram।
Dashasyo yadbahun abharita-ranakandu-paravashan।।
Shirahpadmashreni-rachita-charanambhoruha-baleh।
Sthirayastvadbhaktes tripurahara visphurjitamidam।।11।।


Amushya tvatsevya samadhigatasaram bhujavanam।
Balat kailase’pi tvadadhivasatau vikramayatah।।
Alabhya patale’pyalasachalitangushtha-shirasi।
Pratistha tvayyasi dhruvamupachito muhyati khalah।।12।।


Yadriddhim sutramno varada paramocchairapi satim।
Adhashchakre banah parijanavidheyatribhuvanah।।
Na tachchitram tasmin varivasitari tvachcharanayo।
Na kasyapyunnatyai bhavati shirasastavyavanatih।।13।।


Akhanda-brahmanda-kshaya-chakita-devasure krupa।
Vidheyasya’sid yastrinayana visham samhrutavatah।।
Sa kalmashah kanthe tava na kurute na shriyamaho।
Vikaro’pi shlaghyo bhuvana-bhaya-bhanga-vyasaninah।।14।।


Asiddhartha naiva kvachidapi sadevasuranare।
Nivartante nityam jagati jayino yasya vishikhah।।
Sa pashyan nisha tvamitarasura-sadharanamabhut।
Smara smarthavyatma na hi vashishu pathyah paribhavah।।15।।


Mahi padaghatad vrajati sahasa sanshayapadam।
Padam vishnor bhraamyad bhujaparigha rugna-grahaganam।।
Muhurdyaurdhausthyam yatyanibhruta-jata-tadita-tata।
Jagadrakshyaitvam nartasi nanu vaiva vibhuata।।16।।


Viyadvyāpī tārā-gaṇa-guṇita-phenodgama-ruciḥ।
Pravāho vārāṁ yaḥ pṛṣatalaghudṛṣṭaḥ śirasi te।।
Jagaddvīpākāraṁ jaladhivalayaṁ tena kṛtamiti।
Anenaivonneyaṁ dhṛtamahima divyaṁ tava vapuḥ।। 17।।


Rathaḥ kṣoṇī yantā śatadhṛtiragendro dhanuratho।
Rathāṅge candrārkau ratha-caraṇa-pāṇiḥ śara iti।।
Didhakṣoste ko’yaṁ tripuratṛṇamāḍambara vidhiḥ।
Vidheyaiḥ krīḍantyo na khalu paratantrāḥ prabhudhiyah।। 18।।


Hariste sāhasraṁ kamala balimādhāya padayoḥ।
Yadekone tasmin nijamudaharannetrakamalam।।
Gato bhaktyudrekaḥ pariṇatimasau cakravapuṣaḥ।
Trayāṇāṁ rakṣāyai tripurahāra jāgarti jagatām।। 19।।


Kratau supte jāgrat tvamasi phalayoge kratumatām।
Kva karma pradhvastaṁ phalati puruṣārādhanamṛte।।
Atastvāṁ samprekṣya kratuṣu phaladāna-pratibhuvaṁ।
Śrutau śraddhāṁ baddhvā dṛḍhaparikaraḥ karmasu janaḥ।। 20।।


Kriyādakṣo dakṣaḥ kratuptiradhīśastanubhṛtām।
Ṛṣīṇāmārtvijyaṁ śaraṇada sadasyāḥ sura-gaṇāḥ।।
Kratubhraṁśastvattaḥ kratuphala-vidhāna-vyasaninaḥ।
Dhruvaṁ kartuṁ śraddhā vidhuramabhicārāya hi makhāḥ।। 21।।


Prajānāthaṁ nātha prasabhamabhikaṁ svāṁ duhitaraṁ।
Gataṁ rohid bhūtāṁ riramayisumṛṣyasya vapuṣā।।
Dhanuṣpāṇeryātaṁ divamapi sapatrākṛtamamu।
Trasantaṁ te’dyāpi tyajati na mṛgavyādharabhasaḥ।। 22।।


Svalāvaṇyāśaṁsā dhṛtadhanuṣamahnāya tṛṇavat।
Puraḥ pluṣṭaṁ dṛṣṭvā puramathana puṣpāyudhamapi।।
Yadi straiṇaṁ devī yamanirata-dehārdha-ghaṭanāt।
Avaiti tvāmaddhā bata varada mugdhā yuvatayaḥ।। 23।।


Śmaśāneṣvākrīḍā smarahara piśācāḥ sahacarāḥ।
Citā-bhasmālepaḥ sragapi nṛkaroṭī-parikaraḥ।।
Amaṅgalyaṁ śīlaṁ tava bhavatu nāmaivamakhilaṁ।
Tathāpi smartṝṇāṁ varada paramaṁ maṅgalamasi।। 24।।


Manaḥ pratyak citte savidhamavidhāyātta-marutaḥ।
Prahṛṣyadromāṇaḥ pramada-salilotsaṅgati-dṛśaḥ।।
Yadālokyāhlādaṁ hrada iva nimajyāmṛtamaye।
Dadhatyantastattvaṁ kimapi yaminastat kila bhavān।। 25।।


Tvamarkastvaṁ somastvamasi pavanastvaṁ hutavahaḥ।
Tvamāpastvaṁ vyoma tvamu dharaṇirātmā tvamiti ca।।
Paricchinnāmevaṁ tvayi pariṇatā bibhratu giraṁ।
Na vidmastattattvaṁ vayamiha tu yatvaṁ na bhavasi।। 26।।


Trayīṁ tisro vṛttīstribhuvanamatho trīnapi surān।
Akārādyairvarṇaistribhirabhidadhat tīrṇavikṛti।।
Turīyaṁ te dhāma dhvanibhiravarundhānamaṇubhiḥ।
Samasta-vyastaṁ tvāṁ śaraṇada gṛṇātyomiti padam।। 27।।


Bhavaḥ śarvo rudraḥ paśupatirathograḥ sahamahan।
Tathā bhīmeśānāviti yadabhidhānāṣṭakamidam।।
Amuṣmin pratyekaṁ pravicarati deva śrutirapi।
Priyāyāsmaidhāmne praṇihita-namāsyo’smi bhavate।। 28।।


Namo nediṣṭhāya priyadava daviṣṭhāya ca namaḥ।
Namaḥ kṣodiṣṭhāya smarahara mahiṣṭhāya ca namaḥ।।
Namo varṣiṣṭhāya trinayana yaviṣṭhāya ca namaḥ।
Namaḥ sarvasmai te tadidamatisarvāya ca namaḥ।। 29।।


Bahula-rajase viśvotpattau। bhavāya namo namaḥ।
Prabala-tamase tat saṁhāre। harāya namo namaḥ।।
Jana-sukhakṛte sattvodrikau। mṛḍāya namo namaḥ।
Pramahasi pade nistraiguṇye। śivāya namo namaḥ।। 30।।


Kr̥śa-pariṇati-cetaḥ kleśavaśyaṁ kva cedaṁ।
Kva ca tava guṇa-sīmollaṅghinī śaśvadṛddhiḥ।।
Iti cakitamamandīkr̥tya māṁ bhaktirādhād।
Varada caraṇayoste vākya-puṣpopahāram।। 31।।


Asita-giri-samaṁ syāt kajjalaṁ sindhu-pātre।
Sura-taruvara-śākhā lekhanī patramurvī।।
Likhati yadi gr̥hītvā śāradā sarvakālaṁ।
Tadapi tava guṇānāmīśa pāraṁ na yāti।। 32।।


Asura-sura-munīndrairarcitasyeṅdu-mauleḥ।
Grathita-guṇamahimno nirguṇasyeśvarasya।।
Sakala-gaṇa-variṣṭhaḥ puṣpadantābhidhānaḥ।
Ruciramalaghuvr̥ttaiḥ stotrametaccakāra।। 33।।


Aharaharanavadyaṁ dhūrjaṭeḥ stotrametat।
Paṭhati paramabhaktyā śuddha-cittaḥ pumān yaḥ।।
Sa bhavati śivaloke rudratulyastathā’tra।
Pracuratara-dhanāyuḥ putravān kīrtimāṁśca।। 34।।


Maheśānnāparo devo mahimno nāparā stutiḥ।
Aghorānnāparo mantro nāsti tattvaṁ guroḥ param।। 35।।


Dīkṣā dānaṁ tapastīrthaṁ jñānaṁ yāgādikāḥ kriyāḥ।
Mahimnastava pāṭhasya kalāṁ nārhanti ṣoḍaśīm।। 36।।


Kusumadaśana-nāmā sarva-gandharva-rājaḥ।
Śaśidharavara-maulerdevadevasya dāsaḥ।।
Sa khalu nija-mahimno bhraṣṭa evāsya roṣāt।
Stavanamidamakārṣīd divya-divyaṁ mahimnaḥ।। 37।।


Suravaramunipūjya svarga-mokṣaika-hetuṁ।
Paṭhati yadi manuṣyaḥ prāñjalirnānya-cetāḥ।।
Vrajati śiva-samīpaṁ kinnaraiḥ stūyamānaḥ।
Stavanamidamamoghaṁ puṣpadantapraṇītam।। 38।।


Āsamāptamidaṁ stotraṁ puṇyaṁ gandharva-bhāṣitam।
Anaupamyaṁ manohāri sarvamīśvaravarṇanam।। 39।।


Ityeṣā vāṅmayī pūjā śrīmacchaṅkara-pādayoḥ।
Arpitā tena deveśaḥ prīyatāṁ me sadāśivaḥ।। 40।।


Tava tattvaṁ na jānāmi kīdṛśo’si maheśvara।
Yādṛśo’si mahādeva tādṛśāya namo namaḥ।। 41।।


Ekakālaṁ dvikālaṁ vā trikālaṁ yaḥ paṭhennaraḥ।
Sarvapāpa-vinirmuktaḥ śiva loke mahīyate।। 42।।


Śrī puṣpadanta-mukha-paṅkaja-nirgaten।
Stotreṇa kilbiṣa-hareṇa hara-priyen।।
Kaṇṭhasthitena paṭhitena samāhitena।
Suprīṇito bhavati bhūtapatirmaheśaḥ।। 43।।


।। Iti śrī puṣpadanta viracitaṁ śivamahimnaḥ stotraṁ sampūrṇam।।

પુષ્પદંત ઉવાચ –
મહિમ્ન: પાર તે પરમ વિદુષો યદ્યયસદશો
સ્તુતિ બ્રહ્માદિનામપિ તદવસન્નાસ્ત્વયિ ગિર: |
અથાડવાચ્યા: સર્વ: સ્વમતિ પરિમાવધિ ગૃણન્
મમાપ્યેવ સ્તોત્રે હર: નિરપવાદ: પરિકર: || ૧ ||


અતીતઃ પંથાનં તવ ચ મહિમા વાઙ્મનસયોઃ
અતદ્વ્યાવૃત્ત્યા યં ચકિતમભિધત્તે શ્રુતિરપિ ।
સ કસ્ય સ્તોતવ્યઃ કતિવિધગુણઃ કસ્ય વિષયઃ
પદે ત્વર્વાચીને પતતિ ન મનઃ કસ્ય ન વચઃ ॥ ૨ ॥


મધુસ્ફીતા વાચઃ પરમમમૃતં નિર્મિતવતઃ
તવ બ્રહ્મન્​ કિં વાગપિ સુરગુરોર્વિસ્મયપદમ્ ।
મમ ત્વેતાં વાણીં ગુણકથનપુણ્યેન ભવતઃ
પુનામીત્યર્થેઽસ્મિન્ પુરમથન બુદ્ધિર્વ્યવસિતા ॥ ૩ ॥


તવૈશ્વર્યં યત્તજ્જગદુદયરક્ષાપ્રલયકૃત્
ત્રયીવસ્તુ વ્યસ્તં તિસ્રુષુ ગુણભિન્નાસુ તનુષુ ।
અભવ્યાનામસ્મિન્ વરદ રમણીયામરમણીં
વિહંતું વ્યાક્રોશીં વિદધત ઇહૈકે જડધિયઃ ॥ ૪ ॥


કિમીહઃ કિંકાયઃ સ ખલુ કિમુપાયસ્ત્રિભુવનં
કિમાધારો ધાતા સૃજતિ કિમુપાદાન ઇતિ ચ ।
અતર્ક્યૈશ્વર્યે ત્વય્યનવસર દુઃસ્થો હતધિયઃ
કુતર્કોઽયં કાંશ્ચિત્ મુખરયતિ મોહાય જગતઃ ॥ ૫ ॥


અજન્માનો લોકાઃ કિમવયવવંતોઽપિ જગતાં
અધિષ્ઠાતારં કિં ભવવિધિરનાદૃત્ય ભવતિ ।
અનીશો વા કુર્યાદ્ ભુવનજનને કઃ પરિકરો
યતો મંદાસ્ત્વાં પ્રત્યમરવર સંશેરત ઇમે ॥ ૬ ॥


ત્રયી સાંખ્યં યોગઃ પશુપતિમતં વૈષ્ણવમિતિ
પ્રભિન્ને પ્રસ્થાને પરમિદમદઃ પથ્યમિતિ ચ ।
રુચીનાં વૈચિત્ર્યાદૃજુકુટિલ નાનાપથજુષાં
નૃણામેકો ગમ્યસ્ત્વમસિ પયસામર્ણવ ઇવ ॥ ૭॥


મહોક્ષઃ ખટ્વાંગં પરશુરજિનં ભસ્મ ફણિનઃ
કપાલં ચેતીયત્તવ વરદ તંત્રોપકરણમ્ ।
સુરાસ્તાં તામૃદ્ધિં દધતિ તુ ભવદ્ભૂપ્રણિહિતાં
ન હિ સ્વાત્મારામં વિષયમૃગતૃષ્ણા ભ્રમયતિ ॥ ૮ ॥


ધ્રુવં કશ્ચિત્ સર્વં સકલમપરસ્ત્વધ્રુવમિદં
પરો ધ્રૌવ્યાઽધ્રૌવ્યે જગતિ ગદતિ વ્યસ્તવિષયે ।
સમસ્તેઽપ્યેતસ્મિન્ પુરમથન તૈર્વિસ્મિત ઇવ
સ્તુવન્​ જિહ્રેમિ ત્વાં ન ખલુ નનુ ધૃષ્ટા મુખરતા ॥ ૯ ॥


તવૈશ્વર્યં યત્નાદ્ યદુપરિ વિરિંચિર્હરિરધઃ
પરિચ્છેતું યાતાવનલમનલસ્કંધવપુષઃ ।
તતો ભક્તિશ્રદ્ધા-ભરગુરુ-ગૃણદ્ભ્યાં ગિરિશ યત્
સ્વયં તસ્થે તાભ્યાં તવ કિમનુવૃત્તિર્ન ફલતિ ॥ ૧૦ ॥


અયત્નાદાસાદ્ય ત્રિભુવનમવૈરવ્યતિકરં
દશાસ્યો યદ્બાહૂનભૃત રણકંડૂ-પરવશાન્ ।
શિરઃપદ્મશ્રેણી-રચિતચરણાંભોરુહ-બલેઃ
સ્થિરાયાસ્ત્વદ્ભક્તેસ્ત્રિપુરહર વિસ્ફૂર્જિતમિદમ્ ॥ ૧૧ ॥


અમુષ્ય ત્વત્સેવા-સમધિગતસારં ભુજવનં
બલાત્ કૈલાસેઽપિ ત્વદધિવસતૌ વિક્રમયતઃ ।
અલભ્યા પાતાલેઽપ્યલસચલિતાંગુષ્ઠશિરસિ
પ્રતિષ્ઠા ત્વય્યાસીદ્ ધ્રુવમુપચિતો મુહ્યતિ ખલઃ ॥ ૧૨ ॥


યદૃદ્ધિં સુત્રામ્ણો વરદ પરમોચ્ચૈરપિ સતીં
અધશ્ચક્રે બાણઃ પરિજનવિધેયત્રિભુવનઃ ।
ન તચ્ચિત્રં તસ્મિન્ વરિવસિતરિ ત્વચ્ચરણયોઃ
ન કસ્યાપ્યુન્નત્યૈ ભવતિ શિરસસ્ત્વય્યવનતિઃ ॥ ૧૩॥


અકાંડ-બ્રહ્માંડ-ક્ષયચકિત-દેવાસુરકૃપા
વિધેયસ્યાઽઽસીદ્​ યસ્ત્રિનયન વિષં સંહૃતવતઃ ।
સ કલ્માષઃ કંઠે તવ ન કુરુતે ન શ્રિયમહો
વિકારોઽપિ શ્લાઘ્યો ભુવન-ભય- ભંગ- વ્યસનિનઃ ॥ ૧૪ ॥


અસિદ્ધાર્થા નૈવ ક્વચિદપિ સદેવાસુરનરે
નિવર્તંતે નિત્યં જગતિ જયિનો યસ્ય વિશિખાઃ ।
સ પશ્યન્નીશ ત્વામિતરસુરસાધારણમભૂત્
સ્મરઃ સ્મર્તવ્યાત્મા ન હિ વશિષુ પથ્યઃ પરિભવઃ ॥ ૧૫ ॥


મહી પાદાઘાતાદ્ વ્રજતિ સહસા સંશયપદં
પદં વિષ્ણોર્ભ્રામ્યદ્ ભુજ-પરિઘ-રુગ્ણ-ગ્રહ- ગણમ્ ।
મુહુર્દ્યૌર્દૌસ્થ્યં યાત્યનિભૃત-જટા-તાડિત-તટા
જગદ્રક્ષાયૈ ત્વં નટસિ નનુ વામૈવ વિભુતા ॥ ૧૬ ॥


વિયદ્વ્યાપી તારા-ગણ-ગુણિત-ફેનોદ્ગમ-રુચિઃ
પ્રવાહો વારાં યઃ પૃષતલઘુદૃષ્ટઃ શિરસિ તે ।
જગદ્દ્વીપાકારં જલધિવલયં તેન કૃતમિતિ
અનેનૈવોન્નેયં ધૃતમહિમ દિવ્યં તવ વપુઃ ॥ ૧૭ ॥


રથઃ ક્ષોણી યંતા શતધૃતિરગેંદ્રો ધનુરથો
રથાંગે ચંદ્રાર્કૌ રથ-ચરણ-પાણિઃ શર ઇતિ ।
દિધક્ષોસ્તે કોઽયં ત્રિપુરતૃણમાડંબર-વિધિઃ
વિધેયૈઃ ક્રીડંત્યો ન ખલુ પરતંત્રાઃ પ્રભુધિયઃ ॥ ૧૮ ॥


હરિસ્તે સાહસ્રં કમલ બલિમાધાય પદયોઃ
યદેકોને તસ્મિન્​ નિજમુદહરન્નેત્રકમલમ્ ।
ગતો ભક્ત્યુદ્રેકઃ પરિણતિમસૌ ચક્રવપુષઃ
ત્રયાણાં રક્ષાયૈ ત્રિપુરહર જાગર્તિ જગતામ્ ॥ ૧૯ ॥


ક્રતૌ સુપ્તે જાગ્રત્​ ત્વમસિ ફલયોગે ક્રતુમતાં
ક્વ કર્મ પ્રધ્વસ્તં ફલતિ પુરુષારાધનમૃતે ।
અતસ્ત્વાં સંપ્રેક્ષ્ય ક્રતુષુ ફલદાન-પ્રતિભુવં
શ્રુતૌ શ્રદ્ધાં બધ્વા દૃઢપરિકરઃ કર્મસુ જનઃ ॥ ૨૦ ॥


ક્રિયાદક્ષો દક્ષઃ ક્રતુપતિરધીશસ્તનુભૃતાં
ઋષીણામાર્ત્વિજ્યં શરણદ સદસ્યાઃ સુર-ગણાઃ ।
ક્રતુભ્રંશસ્ત્વત્તઃ ક્રતુફલ-વિધાન-વ્યસનિનઃ
ધ્રુવં કર્તુઃ શ્રદ્ધા-વિધુરમભિચારાય હિ મખાઃ ॥ ૨૧ ॥


પ્રજાનાથં નાથ પ્રસભમભિકં સ્વાં દુહિતરં
ગતં રોહિદ્​ ભૂતાં રિરમયિષુમૃષ્યસ્ય વપુષા ।
ધનુષ્પાણેર્યાતં દિવમપિ સપત્રાકૃતમમું
ત્રસંતં તેઽદ્યાપિ ત્યજતિ ન મૃગવ્યાધરભસઃ ॥ ૨૨ ॥


સ્વલાવણ્યાશંસા ધૃતધનુષમહ્નાય તૃણવત્
પુરઃ પ્લુષ્ટં દૃષ્ટ્વા પુરમથન પુષ્પાયુધમપિ ।
યદિ સ્ત્રૈણં દેવી યમનિરત-દેહાર્ધ-ઘટનાત્
અવૈતિ ત્વામદ્ધા બત વરદ મુગ્ધા યુવતયઃ ॥ ૨૩ ॥


શ્મશાનેષ્વાક્રીડા સ્મરહર પિશાચાઃ સહચરાઃ
ચિતા-ભસ્માલેપઃ સ્રગપિ નૃકરોટી-પરિકરઃ ।
અમંગલ્યં શીલં તવ ભવતુ નામૈવમખિલં
તથાપિ સ્મર્તૄણાં વરદ પરમં મંગલમસિ ॥ ૨૪ ॥


મનઃ પ્રત્યક્ચિત્તે સવિધમવિધાયાત્ત-મરુતઃ
પ્રહૃષ્યદ્રોમાણઃ પ્રમદ-સલિલોત્સંગતિ-દૃશઃ ।
યદાલોક્યાહ્લાદં હ્રદ ઇવ નિમજ્યામૃતમયે
દધત્યંતસ્તત્ત્વં કિમપિ યમિનસ્તત્ કિલ ભવાન્ ॥ ૨૫ ॥


ત્વમર્કસ્ત્વં સોમસ્ત્વમસિ પવનસ્ત્વં હુતવહઃ
ત્વમાપસ્ત્વં વ્યોમ ત્વમુ ધરણિરાત્મા ત્વમિતિ ચ ।
પરિચ્છિન્નામેવં ત્વયિ પરિણતા બિભ્રતિ ગિરં
ન વિદ્મસ્તત્તત્ત્વં વયમિહ તુ યત્ ત્વં ન ભવસિ ॥ ૨૬ ॥


ત્રયીં તિસ્રો વૃત્તીસ્ત્રિભુવનમથો ત્રીનપિ સુરાન્
અકારાદ્યૈર્વર્ણૈસ્ત્રિભિરભિદધત્ તીર્ણવિકૃતિ ।
તુરીયં તે ધામ ધ્વનિભિરવરુંધાનમણુભિઃ
સમસ્તં વ્યસ્તં ત્વાં શરણદ ગૃણાત્યોમિતિ પદમ્ ॥ ૨૭ ॥


ભવઃ શર્વો રુદ્રઃ પશુપતિરથોગ્રઃ સહમહાન્
તથા ભીમેશાનાવિતિ યદભિધાનાષ્ટકમિદમ્ ।
અમુષ્મિન્ પ્રત્યેકં પ્રવિચરતિ દેવ શ્રુતિરપિ
પ્રિયાયાસ્મૈધામ્ને પ્રણિહિત-નમસ્યોઽસ્મિ ભવતે ॥ ૨૮ ॥


નમો નેદિષ્ઠાય પ્રિયદવ દવિષ્ઠાય ચ નમઃ
નમઃ ક્ષોદિષ્ઠાય સ્મરહર મહિષ્ઠાય ચ નમઃ ।
નમો વર્ષિષ્ઠાય ત્રિનયન યવિષ્ઠાય ચ નમઃ
નમઃ સર્વસ્મૈ તે તદિદમતિસર્વાય ચ નમઃ ॥ ૨૯ ॥


બહુલ-રજસે વિશ્વોત્પત્તૌ ભવાય નમો નમઃ
પ્રબલ-તમસે તત્ સંહારે હરાય નમો નમઃ ।
જન-સુખકૃતે સત્ત્વોદ્રિક્તૌ મૃડાય નમો નમઃ
પ્રમહસિ પદે નિસ્ત્રૈગુણ્યે શિવાય નમો નમઃ ॥ ૩૦ ॥


કૃશ-પરિણતિ-ચેતઃ ક્લેશવશ્યં ક્વ ચેદં

ક્વ ચ તવ ગુણ-સીમોલ્લંઘિની શશ્વદૃદ્ધિઃ ।
ઇતિ ચકિતમમંદીકૃત્ય માં ભક્તિરાધાદ્

વરદ ચરણયોસ્તે વાક્ય-પુષ્પોપહારમ્ ॥ ૩૧ ॥

અસિત-ગિરિ-સમં સ્યાત્ કજ્જલં સિંધુ-પાત્રે

સુર-તરુવર-શાખા લેખની પત્રમુર્વી ।
લિખતિ યદિ ગૃહીત્વા શારદા સર્વકાલં

તદપિ તવ ગુણાનામીશ પારં ન યાતિ ॥ ૩૨ ॥

અસુર-સુર-મુનીંદ્રૈરર્ચિતસ્યેંદુ-મૌલેઃ

ગ્રથિત-ગુણમહિમ્નો નિર્ગુણસ્યેશ્વરસ્ય ।
સકલ-ગણ-વરિષ્ઠઃ પુષ્પદંતાભિધાનઃ

રુચિરમલઘુવૃત્તૈઃ સ્તોત્રમેતચ્ચકાર ॥ ૩૩ ॥

અહરહરનવદ્યં ધૂર્જટેઃ સ્તોત્રમેતત્

પઠતિ પરમભક્ત્યા શુદ્ધ-ચિત્તઃ પુમાન્ યઃ ।
સ ભવતિ શિવલોકે રુદ્રતુલ્યસ્તથાઽત્ર

પ્રચુરતર-ધનાયુઃ પુત્રવાન્ કીર્તિમાંશ્ચ ॥ ૩૪ ॥

મહેશાન્નાપરો દેવો મહિમ્નો નાપરા સ્તુતિઃ ।
અઘોરાન્નાપરો મંત્રો નાસ્તિ તત્ત્વં ગુરોઃ પરમ્ ॥ ૩૫ ॥


દીક્ષા દાનં તપસ્તીર્થં જ્ઞાનં યાગાદિકાઃ ક્રિયાઃ ।
મહિમ્નસ્તવ પાઠસ્ય કલાં નાર્હંતિ ષોડશીમ્ ॥ ૩૬ ॥


કુસુમદશન-નામા સર્વ-ગંધર્વ-રાજઃ
શશિધરવર-મૌલેર્દેવદેવસ્ય દાસઃ ।
સ ખલુ નિજ-મહિમ્નો ભ્રષ્ટ એવાસ્ય રોષાત્
સ્તવનમિદમકાર્ષીદ્ દિવ્ય-દિવ્યં મહિમ્નઃ ॥ ૩૭ ॥


સુરગુરુમભિપૂજ્ય સ્વર્ગ-મોક્ષૈક-હેતું
પઠતિ યદિ મનુષ્યઃ પ્રાંજલિર્નાન્ય-ચેતાઃ ।
વ્રજતિ શિવ-સમીપં કિન્નરૈઃ સ્તૂયમાનઃ
સ્તવનમિદમમોઘં પુષ્પદંતપ્રણીતમ્ ॥ ૩૮ ॥


આસમાપ્તમિદં સ્તોત્રં પુણ્યં ગંધર્વ-ભાષિતમ્ ।
અનૌપમ્યં મનોહારિ સર્વમીશ્વરવર્ણનમ્ ॥ ૩૯ ॥


ઇત્યેષા વાઙ્મયી પૂજા શ્રીમચ્છંકર-પાદયોઃ ।
અર્પિતા તેન દેવેશઃ પ્રીયતાં મે સદાશિવઃ ॥ ૪૦ ॥


તવ તત્ત્વં ન જાનામિ કીદૃશોઽસિ મહેશ્વર ।
યાદૃશોઽસિ મહાદેવ તાદૃશાય નમો નમઃ ॥ ૪૧ ॥


એકકાલં દ્વિકાલં વા ત્રિકાલં યઃ પઠેન્નરઃ ।
સર્વપાપ-વિનિર્મુક્તઃ શિવ લોકે મહીયતે ॥ ૪૨ ॥


શ્રી પુષ્પદંત-મુખ-પંકજ-નિર્ગતેન
સ્તોત્રેણ કિલ્બિષ-હરેણ હર-પ્રિયેણ ।
કંઠસ્થિતેન પઠિતેન સમાહિતેન
સુપ્રીણિતો ભવતિ ભૂતપતિર્મહેશઃ ॥ ૪૩ ॥


॥ ઇતિ શ્રી પુષ્પદંત વિરચિતં શિવમહિમ્નઃ સ્તોત્રં સમાપ્તમ્ ॥

Also Read